History of Executive Outcomes

EO jako skutečná organizace vznikla v roce 1989 v Jižní Africe, v době, kdy zde docházelo k likvidaci apartheidu. Byla založena Col. Eebenem Barlowem, bývalým příslušníkem SADF, a také vojenské a civilní rozvědky SA. Účelem jejího založení byl zprvu jen výcvik elitních jihoafrických jednotek ve zpravodajských disciplínách, které Barlow na výcvikových základnách tyto vojáky vyučoval. Po určitých událostech v SA byl nakonec tento kontrakt ukončen ze strany tehdy ještě SADF.

V roce 1993 byl Barlow kontaktován bývalým příslušníkem SAS Tonym Buckinghamem, který mu jako zástupce jisté těžařské společnosti nabídl kontrakt v Angolském městečku Soyo. Soyo bylo ovládáno angolskými vzbouřenci z UNITA, a ti drželi všechny předrahá těžařská zařízení. Úkolem EO bylo jít do oblasti v době, kdy mělo dojít k útoku vládních vojsk, a pouze zajistit bezpečnost techniků, kteří měli zařízení rozebrat a evakuovat. EO tehdy přijalo své první operativce v počtu cca 70ti mužů. Tito muži pocházeli elitních jednotek SADF i SWAPOL, kteří přišli o práci, když se post-aparteidová vláda rozhodla téměř zlikvidovat SADF. Díky mocným lobby (se zájmy na setrvání UNITA v oblasti) byla EO již v této době vystavena brutálním mediálním tlakům, které pokračovaly po celou dobu existence EO. Díky zprávám z SA (South Africa) byli rebelové dobře připraveni, a operativci EO se dostali do těžkých bojů. Přesto skončila operace úspěchem a s relativně malými ztrátami.

Díky tomuto úspěchu dostala EO ke konci roku 1993 nabídku na výcvik Angolské armády proti UNITA. Barlow nabídku přijal i přes tlaky z nejvyšších míst v Jižní Africe. EO se rozrostla na několik set mužů, a výcvik angolských vojáků vyvrcholil kampaní za osvobození Angoly od rebelů a ukončení dlouhé války. Zde EO dokázala to co se nikomu za ta dlouhá léta nepovedlo. Za asistence angolských vojsk rozdrtila mnohokrát silnějšího nepřítele, a ukončila konflikt trvající desetiletí. Pak ale vláda Angoly na nátlak mezinárodního společenství zabránila finální likvidaci UNITA, začala s ní vyjednávat o příměří, a ukončila kontrakt s EO, které se muselo stáhnou z Angoly. Po odchodu EO se do Angoly vrátila válka, a trvala až do roku 2002. Díky výdělku z tohoto kontraktu si EO mohlo dovolit založit různé dceřiné společnosti zajištující logistiku této malé armády, i pořídit vojenskou techniku včetně bitevního letadla a několika vrtulníků. Další velký kontrakt získalo EO v roce 1995 od zoufalé vlády v Sierra Leone. Téměř celá zem byla v obležení RUF, barbarských rebelů, kteří nemilosrdně masakrovali civilní obyvatelstvo, a k jejich oblíbeným praktikám patřilo sekání rukou mačetami. Když EO dorazila do SL, bylo hlavní město v obležení, armáda neexistovala, a všude vládlo zoufalství. Během krátké doby dokázalo několik set mužů z EO rozdrtit vojska RUF kolem hlavního města a do několika týdnů zcela stabilizovat celou oblast. V další fázi byli rebelové napadeni v oblasti diamantových nalezišť, jelikož tato naleziště byla klíčová pro obě strany z hlediska financování bojů. Vláda bez nalezišť tratila miliony, a rebelové si zase díky pašování diamantů přes Libérii mohli dovolit nakupovat zbraně a techniku. Ve zhruba dvouměsíční kampani byla RUF poražena. V další fázi došlo na snahu o likvidaci zbytků RUF v zemi. Bohužel se do událostí zapojili další faktory. Vláda SL nebyla schopna plnit svůj závazek k EO a platit peníze dohodnuté v kontraktu. Vědomi si situace v zemi, operativci EO samozřejmě zůstávali dále, ale finanční zásoby získané v Angole se povážlivě tenčily. Dále byl vyvíjen tlak na vládu SL ze strany OSN, a bohužel hlavně USA, která posléze na místo EO dosadila americkou (dle některých zdrojů vládou řízenou) společnost MPRI, aby ukončila kontrakt s EO, a aby zahájila rozhovory o příměří s RUF. Vláda SL nakonec neměla jinou možnost než tomuto nátlaku vyhovět. Posledním hřebíkem do rakve bylo vydání zákonu v SA, který zakazoval existenci typu společností jako byla EO – ta byla v SA ale jediná, jednalo se tedy o akt zcela namířený proti EO. Vysílená EO se stáhla z SL a balancujíc na hraně bankrotu ukončila na počátku roku 1999 činnost. Na její místo nastoupili africká vojska OSN. Během měsíce od stažení EO došlo k převratu ve státě, při kterém RUF zmasakrovala vládu, loajální obyvatelstvo, a ujala se moci. To vše za asistence vojsk OSN. EO mimo tyto operace během své činnosti působila i v dalších afrických státech, i jinde po celém světě, například v Indonésii. EO také nabídla v roce 1994 možnost zásahu ve Rwandě, ale Kofi Anan tento návrh odmítl – následovala genocida 800 000 civilistů.

Z hlediska PMC je EO jednoznačně průkopníkem, i díky tomu, že vytrvala i přes všechny těžkosti a překážky, jež jí pod nohy kladli mocní kvůli svým zájmům. Členové a velitelé EO dostali v průběhu let nálepku „zlých bílých jihoafrických žoldáků“, a doteď ji mají. Ovšem je potřeba podotknout, že EO udělala za 10 let svého působení více dobrého, než některé vlády za 30 let. Nebyli bezpáteřní a zkorumpovatelní. Právě naopak - považovali za čest pokračovat v "border wars", a pomáhat Africe se zbavit teroristů. Díky tomu dnes existuje mnoho PMC agentur, a v nejmenovaných stále slouží bývalí operativci z EO.

Příběh pokračuje...
Executive Outcomes CZ se rozhodlo mimo jiné tak trochu oživit EO, respektive ji nenechat zemřít. Částečně tedy dnes simulujeme možnost, že EO nezanikla, a působí stále. Bylo samozřejmě třeba se z politických důvodů stáhnout z Afriky, a najít pokud možno neutrální půdu. V teto fikci tedy EO stále existuje,a její hlavní stan se nachází na Novém Zélandu, v Oaklandu.

Informace v tomto článku jsou záměrně neúplné a povrchní. Získat data o EO nás stálo mnoho úsilí, a proto z jistých důvodů nechceme všechna data zveřejňovat. Pokud si myslíte, že máte důvod vědět více, zkuste nás kontaktovat.

Nahoru